Rozhovor s Terezou Kolmačkovou, zakladatelkou značky Len-te.

Terezo, jak se vyvíjela vaše cesta od studentských experimentů po vybudování vlastní značky Len-te?  

Na vysoké škole jsem se věnovala hlavně studiu a po večerech jsem si sem tam něco ušila. Více se moje touha šít projevila před dvěma lety. Chtěla jsem mít oblečení, které si sama ušiju. Postupem času jsem ale pozorovala, že už mám toho oblečení opravdu hodně a takhle to dál nepůjde. Ale protože mě šití pořád strašně bavilo a nemohla jsem přestat, začala jsem ho nabízet svým kamarádkám a kamarádům.

Jak to vypadalo?

Dala jsem třeba fotky na Facebook a zeptala se, jestli někdo něco nechce. Sem tam se někdo ozval. Zároveň jsem začala šít na zakázku pro kamarády a rodinu. Když měl někdo nějaké přání a představu, co by chtěl, poslala jsem ho koupit si látku a ušila jsem to pro něj. Šila jsem třeba i svatební šaty a kabáty.

Teprve před rokem a půl jsem si řekla, že už nebudu šít jen na zakázku, nakoupila jsem látky ve velkém, udělala si střihy, ustálila barvy a vytvořila stálou nabídku, kterou jsem začala nabízet na svém e-shopu. A tak vznikla značka Len-te.

A od té doby vás Len-te zaměstnává na plný úvazek?

V tuto chvíli mě zaměstnávají především mé dvě děti. Jsem s nimi na rodičovské a šiji z domu. To by ale vůbec nebylo možné, kdybych neměla svého skvělého manžela, který pracuje na zkrácený úvazek, abychom se mohli vystřídat u dětí a já měla prostor na šití.

Terezo, vím, že pracujete z domova. Jaké to pro vás je? Co doporučíte pro lepší organizaci domácího ateliéru?

Práce z domova má spoustu nevýhod a někdy je to docela těžké, ale má to i svá pozitiva.Protože jsem na rodičovské, je to pro mě výhodné hlavně časově, že se nemusím přesouvat nikam do ateliéru a mohu šít po kouskách. Pro svou tvorbu jsem nám zabrala půlku ložnice, kde jsem vytvořila dílnu. Často je také složité pracovat a nenechat se rušit vším, co se doma děje, hlavně s malými dětmi.

Jak o sobě dáváte vědět?

Přes kamarády. Mám Facebook a Instagram. Těmito kanály se pomalu dostávám k cizím lidem. Pomáhá mi i CVRK, díky kterému se dostanu i k jinému okruhu lidí. Je skvělé mít svou tvorbu v kamenném obchodě, protože si tam najde nové zákazníky, kteří by se o mě třeba jinak nedozvěděli. A taky je fajn, že si k vám mohou přijít oblečení fyzicky osahat, protože pro spoustu lidí není ideální nakupovat si oblečení na e-shopu. Bojí se, že netrefí velikost nebo se jim to nebude líbit. CVRK tak používám i jako takový showroom.Když mi někdo napíše a není si jistý, tak mu říkám, ať jde do CVRKu a tam si to vyzkouší.

Proč jste se rozhodla zrovna pro len?

Hledala jsem nějaký materiál, který bude ekologicky i eticky udržitelný. Pěstování lnu je relativně nenáročné na vodu a nepotřebuje chemické postřiky ani hnojiva. A navíc všechny lny, ze kterých šiju, jsou vyrobené v EU, část dokonce v Čechách, takže se nemusím bát, že by jejich výroba používala otrockou práci lidí ze vzdálených částí světa. 
Navíc len mám sama ráda, dobře se mi nosí a je pro mě příjemným materiálem.

Jak dlouho trvá ušít jedny šaty?

Pokud se bavíme o tom, jak dlouho mi trvá ušít šaty od nápadu a vymyšlení všech detailů k prvnímu prototypu, tak jsou to odhadem dva dny práce, ale hodně záleží na modelu. Někdy je to rychlejší, někdy na tom strávím mnohem více času. Ve chvíli, kdy je prototyp odladěný, mám hotový střih a vyřešené všechny zádrhele, které člověk někdy předem vůbec nedomyslí, trvá mi ušití samotných šatů, s volány a řasením, velmi hrubým odhadem pět hodin.

Pochopila jsem, že jste v podstatě samouk, co byste doporučila těm, kteří chtějí šít?

Začít a zkoušet to. Hledat si návody a různé tutoriály. A pokud víte, že se šití chcete opravdu věnovat, tak si mylím, že je dobré chodit na začátku na nějaký kurz. Naučíte se tak spoustu věcí hned a nemusíte tak jako já zjistit třeba po třech letech, že jste dělali něco zbytečně složitě a nešikovně. Jinak člověk nepotřebuje zase tak moc, potřebuje jeden šicí stroj a zkoušet to. Pro mě byl asi největším objevem fakt, že můžu střihy „řezat“ a nemusím je stříhat nůžkami.

Co vás na tvorbě nejvíc baví?

Nejvíc mě baví ten proces, kdy z látky vznikne něco, co se dá vzít na sebe. Ten moment, kdy už to jde obléct. A pak mám ráda takové ty momenty, kdy si vymyslím střih a pak narazím na technický problém a musím vyřešit, jak se to ušije, aby to všechno fungovalo.  

Máte tip na zaručený šicí stroj?

Nemám. První stroj jsem vybrala podle ceny. U druhého jsem si řekla nějaké parametry, které by měl mít. Více důvěřuji mechanickým strojům. Šroubky vidíte a snadno vyměníte.

 

---